Modelové situace v sebeobraně

Modelová situace (dále jen MS) znamená vytvoření umělé situace, v níž jsou reprodukovány tytéž vztahy jako ve skutečnosti. Jejich zjednodušení a schematizace umožňuje analýzu situace a systematický nácvik.

Při tvorbě MS je vhodné, aby bylo dosaženo co nejvěrnější podoby se skutečnou situací a to z hlediska:

• časového
• místního
• klimatického
• psychologického
• technicko-taktického

V rámci výuky sebeobrany, která probíhá v drtivé většině v kryté místnosti, lze navodit uměle čas, místo a techniku:

• čas - snížením osvětlení, různým nasvícením, navozením běžné městské tmy
• místo - schodiště, úzké prostory, kouty místností a postavením dalších překážek
• technika/taktika - samotný soubor útočných (útočník) a sebeobranných technik (obránce)

Klimatické hledisko lze navodit v tělocvičně obtížně. Proto je vhodné, aby byly některé MS nacvičovány mimo kryté cvičební prostory, tj. ve volném a vhodném terénu a za různých klimatických podmínek (déšť, zima, horko, sníh, bláto, náledí apod.).

Taktéž psychologické hledisko, tj. tzv. konfliktní stres lze simulovat velmi obtížně. Tato věc je pochopitelná. Lze se aspoň částečně přiblížit tím, že MS řadíme na konec tréninkové jednotky a v průběhu nácviku stále udržujeme tělo v napětí zařazováním fyzických cviků. Účelem je navození zvýšené srdeční a dechové činnosti a jisté svalové únavy.

Z technicko-taktického hlediska je nutné vytvořit MS komplexně - tzn. včetně předkonfliktní situace (slovní atakování, výhrůžky, zastrašování), řešením samotného konfliktu (včetně zajištění útočníka) a řešením post-konfliktního stavu.

Konflikty, vytvoření a příklady MS, řešení konfliktů:

Zde popíšeme několik nejznámějších konfliktních situací, vytvoření MS a možná řešení konfliktu. Konfliktem v sebeobraně rozumíme stav, kdy hrozí, probíhá a trvá útok na osobu vlastní nebo osobu druhou. Záměrně zde budeme popisovat pouze útoky bez použití zbraní (úderové, bodné, sečné, palné). Útoky pomocí zbraní a sebeobrana proti útokům se zbraní je natolik složitou a specifickou oblastí bojového umění, že by popis přesáhl rámec tohoto článku.

V mnoha případech lze konflikt vyřešit, aniž by došlo k útoku a z toho vyplývajícího použití sebeobranných technik - řešíme tak pouze předkonfliktní situaci, nikoliv konflikt samotný, neboť ten neproběhne. Tato činnost je vykonávána slovně, gesty, mimikou a zejména psychologickým působením. Je nezbytně nutné se vyhnout jakékoliv provokaci, zesměšňování nebo výhrůžkám.

Musíme si uvědomit, že útočník si vybírá svoji oběť, která je vždy (nebo většinou) fyzicky a (podle útočníka) psychicky slabší. Také je nutné si zapamatovat, že v konfliktu rozhoduje fakt, že místo, čas a provedení útoku vždy vybírá útočník, nikoliv obránce. Pro naše účely budeme brát běžné typy útoků - tváří v tvář, se kterými se lze setkat nejčastěji, nikoliv přepadům ze zálohy.

Konflikt začíná v první fázi vizuálním kontaktem, kdy si útočník vybere oběť a na tuto se soustředí. Záminku si útočník lehce najde - může to být v podstatě cokoliv, co ho (útočníka) přesvědčí o potřebě zahájit konflikt. Po tomto výběru nastává většinou verbální fáze, kdy už je zřejmé, že může nastat útok. Po verbální fázi přichází už fáze kontaktní - tedy přímé započetí fyzického útoku.

Fyzický útok je velmi často veden odstrčením, respektive zachycením za oděv a přitáhnutím a může pokračovat úderem, kopem, povalením, podkopnutím, stržením na zem a dalšími bojovými technikami.

Použití techniky závisí na vzdálenosti - na krátkou vzdálenost je možnost úderu hlavou, loktem, pěstí, kolenem, zaklinčováním apod. Na střední vzdálenost se používají klasické přímé a obloukové údery pěstí i dlaní, přímé kopy z místa a na dlouhou vzdálenost je útok veden dlouhými kopy s přísunem, údery v pohybu vpřed apod.

Z hlediska použití sebeobrany je důležité dosáhnout co největší vzdálenosti od útočníka, respektive dostat se mimo dráhu vedení útoku. Pokud tato možnost není, je nutné útok eliminovat obrannými a kontra-útočnými technikami.

Sebeobranu zde, pro účely vytvoření MS, rozdělíme do čtyř podskupin:

1. Sebeobrana proti hrozbě úderem, kopem a držení - nápřahy a strkání
2. Sebeobrana při uchopení za oděv
3. Sebeobrana při uchopení za součást těla (ruce, trup, nohy, krk)
4. Obrana druhé osoby - napadeného

MS se nejdříve vytváří podle tzv. scénáře napadení, což je srozumitelný popis času, místa, klimatických podmínek a technického provedení útoku. Podle tohoto popisu se nasimuluje co nejvěrnější podoba MS, určí se role útočníka, obránce, popř. napadeného (pokud jde o 4. podskupinu).

Poté se přistoupí k nácviku sebeobranné MS. Z počátku je nutné, aby účastníci v jistém způsobu spolupracovali a nácvik byl veden pomalu, rozdělený do jednotlivých fází. Uprostřed nácviku se již pracuje v rychlejším tempu a jednotlivé fáze splynou v jednu linii. Na závěr nácviku MS je již nutné, aby byl útok veden co nejreálněji (samozřejmě s ohledem na bezpečnostní pravidla při nácviku), účastníci spolu již nespolupracují a akce je vedena v jediném sledu, aby bylo dosaženo maximální efektivity - načasování, rychlost, účinnost.

Doporučujeme opakovat MS zhruba 10 - 15 krát, poté by se měli účastníci vyměnit. Větší počet opakování může vést k přeceňování vlastních schopností a k jisté laxnosti při výkonu akce. Dále není vhodné zahltit jednu tréninkovou jednotku velkým množstvím MS, ale jako nejvhodnější počet se jeví jedna až dvě MS, které se opakují určitý počet tréninkových jednotek, dokud není dosaženo preciznosti. Pak je možné přistoupit k nácviku dalších MS.

V pozdějším stadiu se mohou MS nacvičovat již v menší frekvenci, co do provedení, ale ve větší, co do různosti.

MS jsou zařazeny do výuky bojových umění samozřejmě po zvládnutí základních technicko-taktických prvků.