Trochu z historie – o vzniku bojového umění

První zmínky o existenci zápasů muže proti muži pocházejí hned z několika oblastí: Indie, oblasti Středozemního moře a Číny. V Indii se první záznamy datují zhruba do poloviny druhého tisícletí před naším letopočtem, kdy se začaly formovat státy. S tímto procesem souvisel vznik kast, který společnost rozdělil na brahmány (kněží), kšátrie (vojenskou aristokracii), vaiše (obchodníky, řemeslníky a zemědělce) a šúdry (spodinu). Pro nás jsou nejzajímavější kšátriové, mezi které později patřil také legendární Bodhidharma Předpokládá se, že právě oni začali jako první s nácvikem boje zvaného vadžramuští  (tvrdá pěst). Výcvik se prováděl formou tance. V prvním tisíciletí před naším letopočtem byl mezi obyvateli Středozemního moře a okolních států oblíben pankration, jedna z forem boje beze zbraní. Důkazy nám o tom podávají zachovalé malby na freskách a starověkých vázách. A je zajímavé, že díky oblibě u široké veřejnosti byl zařazen do programu starověkých olympijských her. Ve svém mládí se tomuto způsobu boje věnoval i slavný Pythagoras.

Dějiny kung fu jsou právě tak dlouhé jako dějiny lidské civilizace na dálném východě. Lze se domnívat, že prvotním důvodem pro vznik bojových technik byla nutnost získávání obživy a nutnost obrany před zvířaty. Se vznikem komplikovanějších rasových organizací, společenství a rivalitou mezi nimi začal postupně hrát stále důležitější úlohu boj mezi lidmi. S rozvojem taktiky boje jednotlivce a umění manévrovaní oddílů vznikla nutnost sjednotit výcvik a vytvořit všeobecný program tréninku tak, aby bojovníci mohli jednotně působit v rámci formace. Opírající se o existující druhy zbraní, vědu o těle člověka, taktiku boje oddílů a tanec začaly vznikat první systémy pohybů, které se dnes nazývají formy a které dosud tvoří základ intenzivního tréninku kung fu. Různorodost území ve spojení s místními zvyky a individuálními schopnostmi tvůrců byly příčinou vzniku různých bojových škol. V době vlády dynastie Zhou [Čou] již byly známy zápasy, ovládání meče a lukostřelba. Známy jsou také zprávy z doby dynastií Qin [Čchin] a Han [Chan], které se týkají císařem organizovaných konkurzů pro odborníky v bojovém umění a pro profesionální šermíře.

Druhů používaných zbraní postupně přibývalo, v době dynastie Ming jich bylo až 18. V důsledku kladení důrazu na ovládání zbraní začalo zanikat umění přímého boje. Na počátku naší éry se již prakticky formy beze zbraní necvičily. Pravděpodobně bychom dnes nic nevěděli o tomto čínském umění vyjma toho, že taková cvičení existovala, kdyby nebylo činnosti dvou lidí.

Hua Tuo [Chua Tchuo] žil v době vlády východní dynastie Han [Chan], byl to známý lékař – mistr akupunktury a chirurg – který se snažil dokonce o transplantaci různých orgánů. Inspirací se mu zřejmě stala cvičení, která provozovali vyvolení metafyzické verze taoismu a vytvořil svůj vlastní systém tréninku, který je považován za prvopočátek celé pozdější čínské tělesné kultury. Velcí filozofové taoismu tvrdili, že všichni živí tvorové čerpají energii z kosmu, kterou ale člověk (na rozdíl od zvířat) není schopen kontrolovat. Tato energie byla nazvána qi (čchi). Hua Tuo si umínil, že v člověku tyto zaniklé schopnosti vyvolá. Určitou cestou bylo napodobování pohybů zvířat. S využitím již existujících cvičení taoistických asketů vytvořil svůj vlastní systém cviků zvaný „hry pěti zvířat“.

V provincii Henan [Che-nan] se nachází klášter Shaolin [Šao-lin]. V době vlády dynastie Severní Liang, kolem roku 527 n. l., přišel do kláštera buddhistický mnich z Indie, mistr Bodhidharma. V čínských kronikách je uváděn pod jmény But Tor, Dat Tor nebo Da Mo [Ta-mo]. Hned zpočátku Bodhidharma provedl reformu kláštera a stal se zakladatelem nové sekty známé jako Chan (čchan; jap. zen). Vedle výuky súter prosadil i výuku medicíny, hygieny a mezi jiným i technik vycházejících z „her pěti zvířat“. Využíval svých bohatých zkušeností získaných během svého mládí, kdy se seznámil s jógou a armádními cvičeními, která musel absolvovat jako člen kasty kšátrijů. Tím byl dán počátek a podle příkladu Shaolinu také jiné kláštery zavedly do své praxe fyzický trénink. Denní tréninky, které si mohli dovolit pouze mniši, kteří měli hodně času, stejně jako tvrdý nicméně zdravý klášterní život, dávaly nevídané výsledky. Účinnost v boji přinesla mnichům ze Shaolinu slávu o rozměrech legend.

Na závěr bych se ještě zmínil o novodobé historii kung fu. Od roku 1949 se v ČLR začaly znova nacházet a studovat staré formy, organizovat soutěže a kung fu se dostalo do systému tělesné výchovy na základních i středních školách. Ve světě vyvolaly zájem o tyto staré techniky teprve filmy z hongkongských ateliérů. Tak začala nová kapitola historie WU SHU KUNG FU.